Jordánsko - zájezd s CK Erika Tour

Jordánsko - zájezd s CK Erika Tour

Zveme vás na zájezd, který je svým námětem i sestavením programu zcela mimořádný. Zavedeme vás, do jedné ze zemí Blízkého východu, ve které se prolínají památky nabatejských, islámských a antických kultur, do země, kde řeka Jordán připomíná dávné biblické příběhy.

- PR článek -

Uvidíte neskutečné přírodní scenérie s bizardními skalními útvary Wadi Rum v pískem zaváté pouštní krajině. Budete moci relaxovat na březích Mrtvého i Rudého moře a vychutnáte si tak blahodárné účinky jejich vod. Kouzlo tohoto našeho zájezdu a magickou sílu Jordánska vystihl ve svém příspěvku, velice krásně, pan Alois Stehlík, který s námi do této země cestoval. S jeho svolením vám jeho článek o Jordánsku nabízíme k přečtení.

Mojžíš pozvedl ruku, dvakrát udeřil do skaliska a vytryskl proud vody….
(4.kniha Mojžíšova, kap.20,11)
Ve Starém zákoně je popsána scéna, kdy se Mojžíš a jeho lidé po čtyřicetiletém putování ocitají žízniví na poušti a Mojžíš na pokyn Hospodina udeří do skály, z níž vytryskne proud vody. Tato biblická epizoda se odehrála na území dnešního Jordánska, podle jedné verze poblíž hory Nebo, podle jiné verze v Mojžíšově údolí v blízkosti skalního města Petra. Výtvarně ji krásně zpracoval francouzský malíř Nicolas Poussin žijící v 17.století. Podle jeho obrazu  pak byla v témže století vytvořena v manufaktuře bratří Gobelinů nádherná velká tapiserie, která je umístěna v Buquoyském paláci (nynější sídlo Francouzského velvyslanectví) v Praze na Malé Straně. Zásluhou ochoty pracovníků této ambasády jsem měl v září letošního roku možnost Buquoyský palác navštívit a tuto krásnou tapiserii nad hlavním schodištěm vyfotografovat. Tapiserie mě zajímala především proto, že jsem měl koncem října jet do Jordánska i do míst, kde se popsaná událost odehrála.

Před osmi léty jsem absolvoval týdenní poutní cestu do Svaté země Izraele pod vedením královéhradeckého biskupa Dominika Duky. Navštívili jsme tehdy mnohá biblická místa (Nazaret, Betlém, Jeruzalém, Genezaretské jezero atd.), absolvovali jsme křest v řece Jordán, koupali jsme se v Mrtvém moři i v Rudém moři. Nenapadlo mě tehdy ani ve snu, že bych ještě někdy mohl vidět další biblické krajiny a že bych mohl znovu vidět Jordán, tentokrát z východní strany a znovu se koupat v Mrtvém i v Rudém moři.

Koncem října  a začátkem listopadu 2007 jsem se zúčastnil jedenáctidenního putování  po Jordánsku se semilskou  cestovní kanceláří Erika tour. Letěli jsme do Istanbulu, odtamtud do Ammánu, hlavního města Jordánska. Cesta z Prahy do Ammánu sice nebyla příliš dlouhá (asi pět hodin čistého času letu), ale přesto poněkud náročnější.  V Istanbulu byla téměř čtyřhodinová pauza, do Ammánu jsme přiletěli v noci, do postele v hotelu jsme ulehli ve 4 hodiny ráno a ve 4:15 už nás budila velmi hlasitá modlitba nebo spíše halekání muezzina z reproduktorů blízkého minaretu. Únava z cesty však byla brzy zapomenuta, když jsme po první velmi krátké noci v Jordánsku usedli druhý den do malého autobusu  a začali jsme vnímat první dojmy z cesty po krásné a nesmírně zajímavé zemi, která se téměř ve všech směrech liší od naší  středoevropské reality.

Jordánsko  je země s velmi dlouhou a složitou historií. Bylo domovem nejstarších civilizací,  osídleno bylo  už v paleolitu. První důkazy přítomnosti obyvatelstva jsou zbytky keramiky staré 7 tisíc let. Země byla ovládána v průběhu staletí Egypťany, Asyřany, Babyloňany, Chetity, Římany, Araby, Turky, křižáky. Do začátku 20.století bylo Jordánsko součástí Palestiny. V roce 1923 se od Palestiny oddělilo a v roce 1946 bylo vyhlášeno nezávislé království pod oficiálním názvem Jordánské hášimotské království (Hashim byl pradědeček proroka Mohameda).  Žije v něm necelých 6 milionů obyvatel, převážně Arabů, většina z nich vyznává islám. Hlavním městem je Ammán. Jordánsko  má poněkud nelehkou situaci, protože je lokalizováno v politicky nestabilní oblasti a je ze všech stran obklíčeno státy, ve kterých bují politický a náboženský extremizmus (Izrael, Sýrie, Saudská Arábie). Přesto je však bezpečnostní situace v Jordánsku považována za velmi dobrou. Ekonomická situace země není nejlepší m.j. proto, že  na  rozdíl od okolních států nemá Jordánsko zásoby ropy a má také problémy se získáváním pitné vody. V čele státu je král Abdalláh II., který se stal hlavou této konstituční monarchie v roce 1999 po smrti svého otce krále Husajna. Současný král  je člověk moderního, spíše západního myšlení. Vystudoval ve Spojených státech, údajně mluví lépe anglicky než arabsky, miluje adrenalinové sporty.  Podobně jako král Husajn je i Abdalláh II. panovníkem, který se snaží řešit všechny problémy diplomatickou cestou. Během jeho vlády se stalo Jordánsko relativně vyspělou a jednou z nejliberálnějších zemí v oblasti Blízkého východu. Přesto zůstávají v zemi zakořeněny některé kruté tradice pro nás zcela nepochopitelné. Jednou z nich jsou tzv. „vraždy ze cti“- vraždy  dívek nebo žen, které „uvrhly svou rodinu do hanby“ (dopustily se cizoložství, odmítly rodinou domluvený sňatek, opustily manžela, byly znásilněny apod.) Vraždu, která má z rodiny smýt hanbu, vykonává bratr nebo otec  provinilé, při vraždě zpravidla asistují ženy z rodiny. Jordánské zákony tyto zločiny postihují jen velmi mírně, většinou trestem vězení kolem šesti měsíců. Král Abdalláh  usiloval o zpřísnění trestů za tyto „vraždy ze cti“, parlament to však zamítl.

Během putování po Jordánsku jsme procestovali velkou část této zajímavé pouštní země (poušť představuje 80% rozlohy Jordánska, žije tam však jen 5% obyvatel, převážně beduinů). Jedním z prvních našich zážitků byla návštěva Východní pouště, která se táhne z Jordánska až do Iráku a do Saudské Arábie a protínají ji poutní cesty směrem do Mekky a do Bagdádu. Měli jsme možnost navštívit několik tzv. pouštních hradů (Kasr al Kharrana, Kasr al Amra, Kasr al Azrak), které byly jakýmisi strategickými pevnostmi a současně důležitými obchodními stanicemi na karavanních trasách, některé z nich sloužily jako odpočinková místa nebo lázně arabských vládců. Jejich interiéry jsou vyzdobeny krásnými mozaikami, freskami, štukami. Pouštní hrad Kasr al Azrak nejvíce proslavili T.E.Lawrence zvaný Lawrence z Arábie a Šarif Husajn bin Alí, kteří vedli arabské protiturecké povstání a v pevnosti Kasr al Azrak strávili zimu 1917-1918. Lawrence z Arábie byl anglický důstojník, který se zabýval archeologií, což ho přivedlo do Sýrie, Libanonu, Jordánska ke zkoumání vykopávek. Naučil se dobře arabsky, sžil se s arabským světem a nakonec se stal jedním z vůdců úspěšného arabského povstání proti 400 let trvající turecké nadvládě. Zahynul ve věku 47 let po motocyklové havárii. Stal se určitou legendou zvláště poté, co byl v roce 1962 natočen čtyřhodinový velkofilm „Lawrence of Arabia“. 

V dalším průběhu našeho putování jsme shlédli dvě důležitá biblická místa- Betánii v Zajordánsku a horu Nebo. V Betánii, která je na východním břehu řeky Jordán, jsme navštívili místo, kde podle novějších biblických a archeologických výzkumů kázal a křtil Jan Křtitel a byl zde také pokřtěn Ježíš Kristus. Podle Janova evangelia došlo v těchto místech také k prvnímu setkání Ježíše s apoštoly. Církev tuto novou teorii o „místu křtu“ oficiálně posvětila v březnu roku 2000, když zde papež Jan Pavel II. celebroval mši pod širým nebem. Mimoto je Betánie také údajně místem, kde prorok Eliáš vystoupil na nebesa v ohnivém voze (Pak šli dál a rozmlouvali. A hle ohnivý vůz s ohnivými koni je od sebe odloučil  Eliáš vystupoval ve vichru do nebe.  2.kniha Královská, 2,11)

Jinou biblickou lokalitou, kterou jsme měli možnost navštívit, byla hora Nebo. („Vystup zde na pohoří Abarim, na horu Nebo, která je v moábské zemi, naproti Jerichu, a pohleď na kenaanskou zemi, kterou dávám synům Izraele do vlastnictví. Vystup na tu horu, na ní zemřeš…“ 5.kniha Mojžíšova, kap. 32, 48-50). Je to místo, kde měl Mojžíš prohlásit, že vidí zemi zaslíbenou.   Z vrcholu hory je krásný výhled na okolní krajinu včetně pohledu na Izrael, kam už nebylo Mojžíšovi souzeno dojít. Zemřel zde ve věku 120 let. V kostele na hoře Nebo   jsou na podlaze nádherné mozaiky s loveckými a pastýřskými motivy, je zde i údajný Mojžíšův hrob. 

Snad nejhlubší dojem z celé cesty srovnatelný s návštěvou Machu Pichu v Peru ve mně zanechala návštěva zbytků antického skalního nabatejského města Petra, které bylo letos zařazeno mezi sedm nových divů světa. Beduinský kmen Nabatejců žil v této oblasti zhruba před 2500 roky. K celému areálu vede nejprve asi kilometrová cesta mezi krásnými skalami, kterou je možno absolvovat buď pěšky nebo na koni (šli jsme pěšky). Potom se pokračuje další asi kilometrovou úzkou cestou po dně nesmírně vysoké a velmi úzké skalní soutěsky zvané Siq. Náhle se soutěska rozšíří a před zraky návštěvníka se objeví neskutečně krásný útvar - 45 metrů vysoký reliéf zvaný Pokladnice vytesaný do růžově zbarvené  pískovcové skalní stěny.

Pokračujeme dalšími již širšími soutěskami a stále nás překvapují nové skalní útvary, z nichž některé jsou opracovány lidskou rukou do nádherných hrobek nebo chrámů, jiné zpracovala „jen“ příroda  do krásných bizarních tvarů. Zajímavý je velmi vtipný způsob, který starověcí kameníci údajně používali při opracovávání obrovských skal do nádherných reliéfů.  Vybudovali v těsné blízkosti  skály kamennou zeď, prostor mezi skálou a zdí vysypali pískem a potom zpracovávali svými nástroji skálu z tohoto jednoduchého „lešení“. Postupovali shora dolů a postupně zeď a vrstvu písku odbourávali. Je neuvěřitelné, že byli schopni vytvořit primitivními nástroji tak nádherná díla. Asi největším útvarem v Petře je skalní reliéf zvaný Monastýr čili Klášter. Je téměř 50 metrů vysoký a 46 metrů široký. Cesta k němu však není jednoduchá. Je nutno absolvovat poměrně dlouhé stoupání po křivolakých cestičkách lemovaných na mnoha místech hlubokými srázy a po velmi nepravidelných a poměrně vysokých schodech (je jich více než 800). Výsledek však stojí za to. Poutník se po namáhavém výstupu  náhle ocitne na větším prostranství a je  okouzlen pohledem na gigantické krásné žlutohnědé skalní dílo.

Línější nebo méně zdatní turisté mohou využít k výstupu stále se opakujících nabídek domorodců k jízdě k Monastýru na oslících za příslušný nemalý peníz a do omrzení vyvolávají: “Donkey-taxi“. Bylo mi líto oslíků, kteří se stokilovými turisty na hřbetu statečně a spolehlivě zdolávali příkré schody a nerovnosti úzkých cestiček. Šel jsem raději pěšky. Velmi zajímavým zážitkem byla několikahodinová návštěva poušti Wadi Rum. Jezdili jsme po této  rozlehlé poušti malými nákladními auty, na jejichž korbě byly jakési lavičky, sledovali jsme s údivem obrovské duny červeného písku, projížděli jsme a občas procházeli mezi nádhernými neskutečně žlutě a červeně zbarvenými skalami, popíjeli  čaj s přísadou bylinek (kardamonu) ve stanech beduinů.

V Jordánsku je stará tradice výroby mozaik. Existují tam celé školy mozaik. Měli jsme možnost navštívit jednu takovou dílnu a obdivovat nádherné předměty zdobené mozaikou (vázy, mozaikové obrazy, stolky, křesla atd). Velkým zážitkem bylo shlédnutí mozaikové mapy Svaté země v řeckém pravoslavném kostele  ve městě Madaba.  Mapa je na podlaze chrámu, byla vytvořena asi v roce 560 po Kr., později byla zapomenuta a znovu byla objevena až v roce 1884.  Jsou na ní zobrazena všechna hlavní biblická místa. Z původní velikosti (údajně 25m x 6m) se dochovala jen asi jedna třetina. Na mozaice je m.j. zobrazen Jeruzalém včetně hradeb, chrámu Božího hrobu, Betlém, Jericho, Mrtvé moře, na kterém plují lodě, řeka Jordán s rybami, které plují proti proudu Jordánu-prchají od slané vody Mrtvého moře atd.

Zájezd do Jordánska byl sice poznávací, měli jsme ale také možnost vykoupat se v Mrtvém moři a v Rudém moři. Mrtvé moře je nejníže položeným místem na Zemi.  Jeho hladina je 390 m pod úrovní hladiny Středozemního moře. Bohužel přítok vody do Mrtvého moře z Jordánu je poměrně slabý, hladina moře každoročně klesá a je nebezpečí zániku této zvláštní lokality. Uvažuje se proto o propojení kanálem s Rudým mořem. Voda Mrtvého moře je mnohonásobně hustší než v jiných mořích, obsahuje 30% soli, takže jsme si mohli při koupeli vychutnat  „pocit korkové zátky na hladině“, jak se výstižně uvádí v průvodci. Plavat se v něm nedá, je možno lehnout si na záda, zvednout ruce i nohy nad hladinu a pohodlně si číst noviny bez obavy, že se člověk potopí.  Vyzkoušeli jsme i  zábaly černým bahnem  Mrtvého moře, které jsou vhodné k léčení některých kožních onemocnění. Příjemné bylo i koupání v Rudém moři za krásného teplého počasí. Měli jsme i možnost s brýlemi a šnorchlem pozorovat nádherné korálové útesy různých barev.   

Jedním z posledních míst, která jsme v Jordánsku navštívili, byla Citadela v Ammánu a hlavně zříceniny velkého antického města Jerash asi 50 km od Ammánu. Tento obrovský komplex, v němž žilo v době jeho největšího rozkvětu 15-20 tisíc obyvatel, patří k největším turistickým atrakcím Jordánska. Je to jedno z nejlépe dochovaných římských měst na Blízkém východě.  Obdivovali jsme nádherný Hadriánův oblouk, Diův chrám, Artemidin chrám,   hipodrom, Oválné náměstí, nádhernou kolonádu s 500 překrásnými sloupy, severojižní 800 m dlouhou třídu (cardo maximus) s původní dlažbou, divadelní amfiteátr, který měl údajně kapacitu  5 tisíc diváků atd. Usedli jsme na půl hodiny do hlediště, sledovali jsme vystoupení jordánských dudáků a bubeníků a nechali jsme se unášet myšlenkami na to, jaká asi byla atmosféra při představeních v antickém divadle.

Jedenáct dní zájezdu rychle uplynulo a turecké aerolinie nás opět dopravily do Prahy.  Během letu nám letušky nabídly výběr ze dvou jídel a ke každému jídlu jsme dostali pětijazyčný certifikát o tom, že k  přípravě nebylo použito vepřové maso.  Vraceli jsme se  z míst, kde bylo krásné teplé počasí (u Rudého moře kolem 30 st. C)  do Prahy, kde nás vítala zima a v dalších dnech už  hustá chumelenice. Přesto jsem se jako při každém návratu těšil i tentokrát na naše chladnější středoevropské prostředí. Po cestě z Prahy se mi vybavila vzpomínka na jeden letošní červnový večer, kdy jsem  jel z Libuně přes Rváčov do Lomnice, bylo krásné jasné počasí a najednou jsem uviděl nádherný až kýčovitý obraz - na obzoru se rýsovala silueta Trosek, blízko nich zapadalo rudé slunce, obloha byla zbarvena do červena a náhle se mi v myšlenkách vybavila slova dávno zapomenuté písně, kterou jsme před šedesáti léty zpívali u skautských táborových ohňů: “Jediná, jediná mezi všemi, má česká zemi, ty matka jsi má, v loktech tvých posvátných blaze je mi, má česká zemi.…“

Autor: Alois Stehlík

CK ERIKA TOUR
Špidlenova 442
513 01 Semily

Telefon: +420 235 360 028
Web: www.erikatour.cz
Email: erika@erikatour.cz

fax: +420 481 623 839
mobil: +420 604 366 379

Článek byl zobrazen 4 654 krát.