Jordánská Petra, Nabatejské království a Nabatejci

Jordánská Petra, Nabatejské království a Nabatejci

Petru v Jordánsku dnes známe jako jeden ze sedmi novodobých divů světa, místo zapsané na seznamu Světového dědictví UNESCO a oblíbený cíl turistů. Ještě v polovině 70. let 20. století však byla navštěvována málo.

Památka, která má cenu zlata

Neplatilo se zde ani vstupné, neexistovalo potřebné zázemí a v nabatejských hrobkách žili místní beduíni. Situace se postupně zlepšovala, jordánská vláda do ochrany a zpřístupnění této jedinečné památkové zóny hodně investovala a turistický ruch utěšeně vzkvétal. Ve Wádí Músa, výchozím bodu pro návštěvu starobylé Petry, vyrostlo téměř 100 hotelů a turistických resortů. Cestovní ruch přinášel obživu jak místním obyvatelům Wádí Músa, tak bývalým rezidentům Petry – beduínům kmene Bdul. Pro ty vláda postavila nedaleko Petry vesnici se zděnými domy a moderní infrastrukturou.

V roce 2019 přijelo do Jordánska, pro které je Petra památkou číslo jedna, 5,3 milionu turistů, což je v historii Jordánského království absolutní rekord. Turistický ruch tvořil 15 % HDP a zaměstnával kolem 100 000 osob. Hranice Jordánska se turistům uzavřely v březnu 2020 a země se od té doby potýká s pandemií nemoci Covid-19 a ekonomickými problémy, které z  ní vyplynuly. Věřme, že zlé časy brzy pominou a turisté se do Jordánska brzy vrátí.

Foto: Monumentální nabatejská hrobka zvaná ad Deir (Klášter) vysoko nad Petrou. ©CK Tilia

Tajemný původ tajemného národa

Turisté, kteří Petru navštíví, jsou uneseni její impozantní krásou. Vedle přírody, která tu nádheru jako první vytvořila, se však na konečné podobě podíleli lidé. Kdo byli tito lidé, kdo byli tajemní Nabatejci, národ, který se náhle objevil, vytvořil výraznou kulturní stopu a potom se stejně náhle ztratil z mapy Středního východu?

O Petře najdete na stranách Světadíly.cz několik dříve uveřejněných článků, které popisují turistické atrakce a také se zmiňují o historii tohoto nesmírně zajímavého místa. My se však budeme věnovat Nabatejcům a pokusíme se vniknout do jejich tajemného odkazu.

Probíráme-li se knihami a vědeckými studiemi, které byly o Nabatejcích sepsány, uvědomíme si, že je zde více otázek než odpovědí, více názorů a interpretací a jen málo zcela konkrétních důkazů.

Odkud přišli, kde byla jejich pravlast? Je zde několik teorií , podle jedné verze přišli z Mezopotámie, když se jejich kmen vzbouřil proti asyrskému panovníkovi, podle jiných historiků jsou potomky jedné z žen biblického Ezaua, bratra Jákobova. Více pravděpodobné, a z lingvistického hlediska obhajitelné však je, že Nabatejci přišli z širých pouští dnešní Saudské Arábie, kde žili mezi dalšími arabskými předislámskými kmeny. Jejich jména byla arabská, jejich jazykem byla stará arabština, používali však aramejské písmo, z kterého se vyvinulo písmo nabatejské a z nabatejského písma dnešní arabské písmo. Nabatejci později začali používat jak v mluvené, tak v písemné formě aramejštinu, která byla lingua franca tehdejšího Středního východu. Hovořili také řecky.

Nabatejci skrývali své dějiny

Písemná svědectví Nabatejců o Nabatejském království jsou vzácná. Je to zvláštní, protože na stěnách skal se našlo tisíce nabatejských votivních nápisů a rovněž nápisy na skalních hrobkách detailně uváděly, komu pohřební místo patří, kdo v něm smí být pohřben, co hrozí tomu, kdo naruší klid mrtvých. Zdá se tedy, že většina Nabatejců uměla číst a psát. Tak proč nesepsali svoji historii? Egypťané psali na stěny svých chrámů, Židé na kůži a pergamen, mezopotámské civilizace na hliněné destičky. Králové psali o svých vítězstvích. Nabatejci asi psali neradi. Stěny jejich chrámů jsou až na několik výjimek prázdné. Většinu toho, co o národu víme, pochází z řeckých nebo římských písemných zdrojů nebo z archeologických nálezů.

Svědectví řeckého diplomata

Ve spisech řeckého diplomata a historika Hieronyma z Cardie se r. 312 př. n. l. píše:
Východní provincie mezi Sýrií a Egyptem jsou obydleny Araby, kteří se nazývají Nabatejci. Žijí jako lupiči a dělají nájezdy na sousední země. Je těžké je vojensky zdolat, neboť žijí v bezvodé pustině, kopou cisterny, ale nikdo jiný neví, kde se tyto cisterny nacházejí.“ Hieronymus cituje jistého Diodora, který uvádí, že „někteří z nich chovají velbloudy, ostatní ovce, které se pasou v poušti. Ze všech kmenů, které se zabývají chovem ovcí, jsou Nabatejci nejbohatšími, i když jejich počet nepřekročil deset tisíc. Mnoho z nich se zabývá tím, že dopravují k moři kadidlo, myrhu a vzácná koření, které přivážejí ze země zvané Arabia Felix.“

Říše bez pevných hranic

Nabatejci - to není jen Petra v dnešním Jordánsku, je to také důležité centrum Egra (dnes Mada´in Saleh), přístav na Rudém moři Leuke Kome (Wadi Ainounah) , důležitá oáza Tayma – všechna místa leží v dnešní Saudské Arábii. V dnešním Izraeli v poušti Negev se nacházejí pozůstatky dalších nabatejských měst, která byla společně zapsána na listinu Světového dědictví UNESCO. Jsou to Obodat (Avdat), Elusa (Haluza), Memphis (Mamšit) a Sobata (Šivta). Nabatejské chrámy najdeme také v jordánském Wádí Rum a nedaleko města Tafila v jižním Jordánsku. Víme také, že poslední nabatejský král před obsazením království Římany v roce 106 n. l. panoval z Bosry v jižní Sýrii. Nabatejská říše neměla pevné hranice, byla spíše vymezena oblastí nabatejského vlivu. V době své slávy se rozprostírala od Jemenu až po Damašek.

Foto: Nabatejské hrobky v Mada´in Saleh v Saudské Arábii. © Dreamstime.com

Skvělí obchodníci a zdatní piráti

Už v polovině 4. století př. n. l. se Nabatejci stali úspěšným národem obchodníků, jedním z nejlepších na Středním východě. Využívali svých znalostí mořských a karavanních cest a dokázali dodávat žádané zboží z východu na západní trhy. Nedodávali pouze koření, kadidlo, myrhu a parfémy, ale také zvířata, měď, železo, cukr, slonovinu perly, bavlnu. Byli schopni provést své karavany pouští a využívat vodní zdroje, které důmyslně ukrývali. Málo známé je, že Nabatejci byli rovněž obávanými piráty na Rudém moři. Těžili též minerály a asfalt z Mrtvého moře. Asfalt byl důležitou komoditou, která měla odbyt v Egyptě, protože sloužil k balzamování zemřelých.

Hlavní karavanní stezka Nabatejců měřila 2384 km a vedla z jižní Arábie až do přístavu Gaza u Středozemního moře. Bylo na ní 65 zastávek vybavených pro potřeby účastníků karavany a jejich velbloudy. V každé takové karavanní stanici byl chrám, který sloužil také jako banka. Kupci zde složili stříbro, kterým cestou platili, a mohli si stejnou sumu vyzvednout v jiném chrámu na karavanní stezce. Na zastávkách se chovali velbloudi, kteří byli jediným vhodným dopravním prostředkem, byly zde rovněž ohrady s kozami a ovcemi, které sloužily karavanám jako zdroj potravy. Samozřejmostí byly velké cisterny s vodou, napajedla, lázně a dokonce hřbitovy. Za vodu, píci pro zvířata, za jídlo a služby se platilo. Bylo také třeba zaplatit mýtné. Úředníci a služebníci, kteří karavanní zastávky spravovali, žili ve stanech, stejně tak kupci, kteří se zde zastavili. Putování po karavanních stezkách bylo riskantní, protože převážené zboží bylo lákadlem pro loupeživé bandy (rovněž Nabatejců). Kolem stezky proto byly nabatejské vojenské posádky, tábory a strážní věže.

Foto: Karavana s velbloudy vytesaná do skály v Petře je poškozená erozí, ale obrysy jsou zřejmé. ©CK Tilia

Tabu, jejichž porušení se trestalo smrtí

Přestože byli Nabatejci velmi bohatí, po mnoho staletí nepostavili jediný dům. Žili ve stanech a měli několik přísných ustanovení, jejichž porušení se trestalo smrtí. Nesměli vysévat semena, nesměli pěstovat ovocné stromy, nesměli pít víno a nesměli stavět domy. Kamenné domy byly příbytky bohů. Nabatejci věřili, že člověk, který bude připoután k půdě, ke svému domu, ke svým závislostem – není člověk svobodný a podlehne cizincům. Tyto příkazy byly dodržovány až do začátku 1. století př. n. l.

Město ukryté uprostřed skal

Kdy bylo vybudováno jejich strategicky položené, mezi skalami ukryté hlavní město, není jasné. Nazvali je Rekem, je však více známe pod řeckým jménem Petra (= skála). Podle zmínek z historických pramenů to muselo být před rokem 312 př. n. l. , ale nejstarší stavby, které archeologové zatím odkryli, pocházejí jen z 2. a 1. století př. n. l. Město se ve starověku stalo velmi známým a jsou o něm zmínky v řeckých, egyptských a dokonce čínských spisech.

A zde je další nezodpovězená otázka, na kterou se názory odborné veřejnosti liší. Byla Petra (Reqem) vybudována jako město nebo jen jako posvátné místo s nekropolí a chrámy? V Petře je zhruba 600 hrobek s ozdobnými fasádami a další stovky skromnějších nezdobených hrobek. Byly identifikovány zbytky dvou chrámů, o třetím se dosud archeologové nedohodli, zda byl chrámem nebo městským administrativním centrem. Zachovala se dvě divadla pro náboženské rituály, bylo prozkoumáno bývalé tržiště, ale dosud se našlo jen několik málo obytných domů. Je to možná tím, že archeologické expedice se více zaměřovaly na významné velké objekty. Zatím bylo prozkoumáno pouze 15 % rozlohy města a na budoucí generace mohou čekat mnohá překvapení. Vždyť v Petře mělo žít v době největšího rozkvětu kolem 30 000 obyvatel.

Foto: Nabatejská divadla sloužila pro náboženské rituály. Divadlo v Petře. © Dreamstime.com

Bohové mnoha jmen a tváří

Nabatejci, stejně jako všechny předislámské arabské kmeny, uctívali mnoho bohů a jejich víra se postupem času a následkem vzrůstající prosperity vyvíjela. Hlavními božstvy byl bůh Dušara a bohyně al-Uzza, kterým byly s velkou pravděpodobností zasvěceny dva hlavní chrámy v Petře. Ostatní uctívaní bohovové měli na starosti rozličné věci; ochranu kmene, válečníků a karavan zastával bůh Šaja al Kaum, bůh Al Kutba byl patronem vzdělanosti, obchodu, písma a věštby, Allat byla bohyní jara a plodnosti a Atargatis, ač syrská bohyně plodnosti a hojnosti, byla Nabatejci též hojně uctívána. Bohové byli zprvu zpodobňováni jako pouhé kamenné stély (betyly), postupně byly na těchto kamenných blocích vyznačeny oči, nos a ústa.

Foto: Svatyně se stélami znázorňujícími dvě hlavní nabatejská božstva, Petra - Siq © CK Tilia

Vlivem obchodních styků s řeckým a později římským světem, podléhali Nabatejci inovacím i pokud šlo o jejich pantheon. Dušara splynul s řeckým bohem Diem, později s bohem vína Dionýsem a nakonec se stal římským Bakchem. Stejně tak nabatejská al-Uzza byla uctívána jako Afrodita a později Venuše. Kamenné stély (betyly) byly nahrazeny umělecky zpracovanými sochami. Podobně se vedlo také ostatním nabatejským božstvům.

Ve 4. století n. l. začalo mnoho Nabatejců vyznávat křesťanskou víru. Do konce 3. století mělo obyvatelstvo ryze nabatejská jména, o dvě století později už jsou na náhrobních kamenech Nabatejců řecká biblická jména. V nabatejských městech vyrostly kostely, Petra se stala sídlem biskupa.

Foto: Bohyně Atargatis z chrámu Chirbet et-Tannur 2. st. n. l., Jordánské muzeum Ammán. © Dreamstime.com

Posmrtný život

Nabatejci věřili, že jejich pozemský život je krátký, ale posmrtný bude trvat věčně. Proto vynakládali hodně prostředků a úsilí na vybudování impozantních staveb, v kterých budou jednou pohřbeni. Většina nádherných fasád, které v Petře nebo v saudsko-arabském Madá´in Saleh (Egra) vidíte, jsou právě hrobky. Nabatejci začínali se stavbou ještě za svého života a dle bohatosti výzdoby lze určit postavení a movitost budovatele. Hrobky byly tesány přímo do skály, nebyly stavěny jako mauzolea. Uvnitř byly hrobky skromné, nezdobené, ne příliš vysoké a byly v nich pouze výklenky ve stěnách nebo hroby v podlaze k uložení tělesných schránek. Zemřelí byli pohřbíváni zavinuti v látkách nebo v kůžích, vzácně v rakvích nebo sarkofágu. Za každého pohřbeného člověka byl na průčelí hrobky vytesán symbol duše zvaný nefeš ve formě obráceného písmene V. Méně bohatí byli ukládáni do podzemních šachtových hrobek a našly se také hřbitovy na okraji měst, kde byli zemřelí pohřbíváni do země.

Výjimečné postavení nabatejských žen

V nabatejské společnosti byly ženy rovnoprávné s muži. Ve společnosti a dokonce v politice hrály důležitou roli. V tomto ohledu byli dávní Nabatejci pokrokovější než mnoho jejich současníků a dokonce pokrokovější než mnoho dnešních kultur. Podle nabatejských zákonů měla žena stejné právo na dědictví jako muž. Ženy podepisovaly obchodní smlouvy a vedly svoje živnosti. Kupovaly, vlastnily a prodávaly půdu. Našla se řada hrobek (Mada´in Saleh v Saudské Arábii), které patřily dle nápisů na jejich průčelí ženám.

Foto: Múza Melpomene s maskou Pana, Petra - 1. st. n. l. , Jordánské muzeum Ammán. © Dreamstime.com

Králové i královny

Nabatejská společnost vycházela z kmenového uspořádání a byla hodně demokratická. Prvním písemně doloženým nabatejským králem byl Aretas I., který vládl od r. 168 př. n. l. Celkem bylo zdokumentováno 11 nabatejských králů, ale také 4 královny, které vládly buď po boku svého manžela nebo za nezletilého nástupce. Někteří králové byli po smrti uctíváni jako bohové.

Snad nejznámějším králem byl Aretas IV. známý pod přídomkem „Přítel svého lidu“. Během jeho vlády (9 př. n. l – 40 n. l.) došlo v Petře k hospodářskému rozvoji a stavební aktivitě. Král vládl 49 let a měl postupně dvě manželky - Chuldu a Šakílu, které byly jeho spoluvládkyněmi a jsou zpodobněny vedle krále na mincích, které se razily během jeho vlády. Nejkrásnější stavba v Petře, známá jako Pokladnice, je s největší pravděpodobností hrobkou krále Areta IV.

Foto: „Pokladnice“ – nejznámější dominanta Petry je zřejmě hrobkou krále Areta IV. © CK Tilia

Skandály na královském dvoře

Aretova a Chuldina dcera Phasaelis se vdala za vládce Galileje a Pereje - Heroda Antipu (20 př. n. l. – cca 39 n. l.) , syna judského krále Heroda Velikého. Herod Antipa se s nabatejskou princeznou chtěl rozvést, protože se zahleděl do Herodiady, manželky svého bratra Filipa. (Heroda Antipu, Herodiadu a její dceru Salome známe z novozákonního příběhu o stětí Jana Křtitele na hradě Machaerus). Potupená Phasaelis uprchla ke svému otci do Petry a král Aretas IV. poslal na Herodovo území trestnou výpravu.

Sám král Herodes Veliký (73 př. n. l. - 4 př. n. l.), ač byl králem Židů, byl po matce Nabatejec a po otci Idumejec. Jeho matka Cypros pocházela ze vznešené rodiny z nabatejské Petry. Herodova sestra Salomé, dvojnásobná vdova, měla milostný poměr s nabatejským princem Syllaeem, který usiloval o její ruku. Syllaeus byl prvním ministrem nabatejského krále Oboda III. a ctižádostivý muž. Zda Salomé skutečně miloval nebo měl jiné záměry, už dnes nevíme. Herodes se jeho ambicí obával a vztahu všemožně bránil. Nakonec dal nápadníkovi podmínku, že se musí stát židem, pokud si chce Salomé vzít. Syllaeus by však ve své vlasti byl ukamenován, pokud by se vzdal nabatejských bohů. Na podmínku nepřistoupil a ze sňatku sešlo. 

Soumrak karavanního obchodu a nové příležitosti

Pokud zboží z východu procházelo nabatejskou cestou, Nabatejské království prosperovalo. R. 25 př. n. l. vedli Římané tažení, během kterého odhalili zdroje nabatejského bohatství. Začali se pak věnoval stavbě lodí vhodných pro plavbu po Rudém moři a po Indickém oceánu. Parfémy, kadidlo a koření začaly pak do Evropy přicházet přes Římany ovládaný Egypt za daleko nižší ceny, nabatejské karavanní cesty ztratily svůj význam.

Poslední nabatejský král Rabel II. již nevládl z Petry, ale z Bosry na jihu dnešní Sýrie. Koncem jeho vlády došlo k anexi království Římany a Nabatejské království se roku 106 n. l. stalo provincií Římské říše zvanou Arabia Petraea. Nebyl to však úplný konec Nabatejců. Dochází k postupnému  přerodu Nabatejců obchodníků v Nabatejce pouštní zemědělce. Nabatejci se přizpůsobili nové situaci, začali stavět přehrady na sezónních tocích, budovat cisterny, stavět v pouštním terénu terasovitá pole. Dávno již byla zapomenuta tabu, která jim kdysi zapovídala vysévat semena, sázet stromy, stavět domy a pít víno. Stali se zemědělci, pěstiteli vinné révy a skvělými vinaři. Jejich suchá vína byla oblíbena u římských legií, stejně jako ušlechtilí koně, které chovali a prodávali Římanům. Život Nabatejců v Římany ovládané provincii pokojně pokračoval, byl však vážně narušen zemětřesením v roce 363, kdy bylo mnoho staveb v Petře a dalších  nabatejských městech zničeno, došlo ke ztrátám na životech a stagnaci.

Po arabském vpádu v roce 636 se postupně zhoršovala bezpečnost, hospodářství upadalo, nabatejská osídlení byla napadána bojovnými beduíny. Hodně Nabatejců přešlo k nomádskému způsobu života nebo se rozptýlilo mezi jiné národy. Poslední zmínky o Nabatejcích končí v 10. století.

Po stopách Nabatejců se můžete vydat s cestovní kanceláří TILIA, která do Petry a na další zajímavá místa v Jordánsku a Izraeli pořádá své oblíbené zájezdy.

Autorka článku: Ludmila Tvrdoňová, majitelka a průvodkyně zájezdů

- PR článek -

Článek byl zobrazen 8 510 krát.