Džeraš v Jordánsku, zachovalé provinční město Římské říše

Džeraš v Jordánsku, zachovalé provinční město Římské říše

Jordánsko je zemí bohatou na památky, které naleznete na celém území tohoto úžasného království. Některé z nich jsou světově proslulé, další se svou slávu teprve snaží získat. Po skalním městě Petře, které bylo zařazeno v r. 1985 na seznam kulturního dědictví UNESCO, je druhou nejvíce navštěvovanou památkou Jordánska antické město Džeraš, vzdálené 48 km severně od hlavního města Ammánu.

Místo mnoha jmen s ideální polohou

Džeraš leží 550 metrů n. m. a má mírné podnebí. Úrodná půda, strategická pozice a v neposlední řadě dostatek vody, to byly důvody, proč se v Džeraši usazovali lidé již od pradávna. Archeologické nálezy z okolí města svědčí o osídlení v mladší době kamenné (7500 - 5500 př. n. l.) a o prosperujícím osídlení v době bronzové a železné (2500 - 700 př. n. l.)

Jak nazývali místo lovci v neolitu, se nikdy nedozvíme. V aramejštině znělo jméno města Garšu, za Řeků se město nazývalo vznešeně Antiochie na Zlaté řece, za Římanů přijalo jméno Gerasa, které Arabové změnili na Džeraš (Jerash).

Dnešní archeologický park Džeraš nabízí nesmírně zachovalé ruiny provinčního města římské říše, které dosáhlo svého rozkvětu v první polovině 2. století n. l. Co do rozlohy a krásy je předčí pouze některé antické památky v Itálii.

Foto: Džeraš - hlavní obchodní třída Cardo (v pozadí moderní město) © CK Tilia

Antiochie na Zlaté řece

Nadšení prvotních obyvatel sdíleli později Řekové, kteří táhli v roce 332 př. n. l. se svým vojevůdcem Alexandrem Makedonským dobývat východní říše. Veteráni se později začali usazovat na dobytých územích Středního Východu, která jim v mnohém připomínala rodnou zemi. Někteří z nich poslali pro své rodiny, jiní si rodiny založili. Začala vznikat města podle řeckého vzoru, a to byl také začátek slávy Džeraše. Po smrti bájného dobyvatele Alexandra si ohromnou říši válkami a intrikami rozdělili jeho diadochové. Generál Seleukos pak vytvořil dynastii, která ovládala rozsáhlé východní državy Alexandrovy říše. Král Antiochos IV. Epiphanes, pokračovatel této dynastie, se rozhodl, že řeckou kolonii Garšu, současný Džeraš, přebuduje na honosnou metropoli a pojmenoval ji po sobě - Antiochie na Zlaté řece . To bylo v raném 2. století př. n. l., a na obou stranách sezónní říčky Chrysorhoas (dnes Wadi Džeraš), která v období dešťů protékala městem, vznikly monumentální kamenné stavby, chrámy zasvěcené řeckým bohům a ulice, v kterých probíhal čilý obchodní ruch. Město bohatlo také z mezinárodního obchodu, leželo na důležité stezce spojující oblast Středozemního moře s bájnými zdroji exotických komodit v Arábii, Indii a Číně.

Když okolní řecká města dobyl v roce 103 př. n. l. židovský hasmonejský král a velekněz Alexandr Jannaeus, zůstala Gerasa v rukou místního vládce Zeno Cotyla. V regionu panovala nestabilita a pro historii města a jeho rozvoj není toto období významné.

Římané přicházejí

Vítězné tažení římského generála Pompeya (63 př. n. l .) , znamenalo pro řecká města na Středním Východě, a tedy i Gerasu (Džeraš) znovuzrození. Řecká města byla pro Římany vítanými spojenci v této neklidné oblasti. Tehdy byla také ustanovena liga původně deseti řeckých městských států zvaná Decapolis. Členy Decapolis byla města Philadelphia (dnešní Ammán), Gerasa (Džeraš), Pella (Tabaqat Fahil), Gedara (Um Qais), Hippos, Raphana, Dion, Canatha (Kanawath), Damascus (Damašek) a Scythopolis (Beit Šean). Tyto polis byly začleněny do východních provincií Římské říše.

Po vytvoření nové provincie Arabia v r. 106 císařem Trajánem , se Gerasa stala důležitým městem, protože ležela nedaleko správního centra provincie - Bosry. Provincií vedla síť dlážděných, bezpečných cest, postavených za Trajánovy vlády. Via Nova Traiana, vybudovaná za prvního guvernéra provincie Arabia byla dlouhá téměř 500 km a spojovala římský přístav Aila (dnešní Akaba) s Bosrou. Via Nova Traiana byla jak důležitou obchodní tepnou, tak životně důležitou vojenskou cestou. Gerasa neležela přímo na této starověké komunikaci, ale byla s ní spojena sítí cest a těžila ze své výhodné polohy.

Císař na cestách

Prosperita, která přišla do Gerasy za císaře Trajána, pokračovala také za jeho nástupce Hadriána. Římský císař Hadrianus, celým jménem Publius Aelius Hadrianus, byl neustále v pohybu. Projevoval výjimečnou zálibu v cestování a rád navštěvoval odlehlé kouty své říše. Na cestách strávil více než polovinu období své vlády. Zimu na přelomu let 129 a 130 n. l. strávil v Gerase. A právě císařova návštěva zahájila téměř stoleté období nebývalé stavební aktivity. Na počest vzácné návštěvy vybudovali občané města velkolepý triumfální oblouk, na jehož severní straně je dodnes nápis dokládající císařovu návštěvu.

Foto: Džeraš, Hadriánům triumfální oblouk při vchodu do archeologického parku. © CK Tilia

Zeus, Artemis a jiní bohové

Uprostřed města, na vrcholu, který vévodí Gerase, byl r. 162 postaven chrám Dia Olympského, který nahradil svatyni zasvěcenou císaři Tiberiovi. Chrám se vypínal nad městem a byl viditelný z fóra a hlavní obchodní tepny , zvané v římských městech "Cardo". Do chrámu vedlo monumentální schodiště, jeho korintské sloupy byly 15 metrů vysoké a byl celý obložen mramorovými deskami. Naneštěstí jeho poloha na vyvýšeném pahorku způsobila jeho pozdější chátrání, erozi a poškození při častých zemětřeseních. Mnoho se z něj dnes nezachovalo.

Doporučujeme: Zájezdy do Jordánska od CK Tilia

Lépe dopadl, aspoň z pohledu dnešních turistů, chrám bohyně Artemis. Artemis byla panenskou bohyní nočního lovu, dvojčetem krásného Apollóna. Její chrám v Gerase, vybudovaný kolem r. 150, stojí západně od carda. Ke chrámu stoupali věřící po přístupové cestě sestávající ze sedmi schodišť, každé z nich o sedmi schodech. Posvátný okrsek chrámu měří 161 x 121 metrů, samotná svatyně 42 x 22 metrů. Bez přehánění je to největší chrám Artemis v regionu. Jeho sloupy jsou nejkrásnějšími sloupy v Džeraši. Mají nádhernou výzdobu, korintské hlavice, jsou 13 metrů vysoké a jejich průměr dosahuje 1,75 m. Většina sloupů sice leží v ruinách, ale vztyčené a zachovalé sloupy dávají představu o velkoleposti stavebního díla. Sloupy nejsou z jednoho kusu, ale vznikly napojováním tamburů (kamenných válců), mezi kterými jsou čepy, vylévané olovem. A že 13 metrů vysoký sloup nezůstává v klidu, ale pohybuje se, o tom se můžete přesvědčit sami, když ochotný prodavač čaje , který si svoje termosky přinesl co nejblíže k turistům, vloží mezi dva válce kovovou lžičku. Lžička se rozkmitá, a to je pro mnohé možná jeden z největších zážitků z Džeraše.

Foto: Artemidin chrám v Džeraši © CK Tilia

Oválné náměstí

Fórum, která má tvar oválu, je nejzajímavější stavbou Džeraše. Je zasazené mezi chrám Dia Olympského a Cardo, hlavní severojižní ulici města. Oválný půdorys fóra je ve starověkém světě ojedinělý. V Džeraši má zvláštní architektonickou a estetickou funkci. Jinak pravidelný plán města, systém navzájem kolmých ulic, které tvořily základ plánu starých římských měst, zde kvůli topografické anomálii byl narušen. Aby mohl být chrám Dia Olympského v ose hlavní třídy, bylo náměstí lemované sloupovím vystavěno jako oválné.

Foto: Oválné náměstí v Džeraši © CK Tilia

Oživené Jižní divadlo

Tak toto divadlo není jenom nekrásnějším příkladem sekulární architektury v Gerase a prý na celém Středním Východě, ale je to zároveň nejživější místo celého archeologického parku. Už když se k němu blížíte na závěr prohlídky rozsáhlého areálu, můžete tušit, že se tam i dnes něco děje. Zdálky k vám doléhají zvuky skotských dud a bubnu a lákají vás rozluštit skryté tajemství.

Divadlo bylo postaveno koncem 1. století n. l. na pahorku západně od Diova chrámu. V dobách své slávy mohlo pojmout až 3000 diváků. Zachovalé řady sedadel, zdobné jeviště s proscéniem a naprosto unikátní akustika, které bylo dosaženo řadou technických triků, vás uchvátí ještě dnes.

A jako bonus vás zde přivítají hudebníci, vysloužilí vojáci, kteří v uniformách Arabské legie zahrají na skotské dudy a na buben. Nesouvisí to s divadlem a jeho historií, ale vystoupení potěší, překvapí a občas také dojme. Vojáci hrají s vervou a lidé se radostí často dávají do tance.

Foto: Jižní divadlo a vysloužilí vojáci © CK Tilia

Navštívil Ježíš Gerasu?

Ve dvou synoptických evangeliích (Marek a Lukáš) je uvedeno, že Ježíš se přeplavil do krajiny gerasenské. Rozumí se, přeplavil přes Galilejské jezero. Na druhém břehu pak došlo k vyhnání démonů z posedlého muže, démoni se pak vtělili do stáda vepřů a s velkým křikem se vrhli do jezera. Tady se autoři dopustili chyby, zaměnili Gergesu (dnešní Kursi) na břehu jezera za Gerasu, která je vzdálena od jezera nejméně 40 km. A proto jakoukoliv souvislost s Gerasou a Ježíšovým exorcismem musíme zavrhnout. Je však možné, že Ježíš při svém procházení městy Decapolisu, navštívil i Gerasu a stejně tak je možné, že obyvatelé Gerasy přicházeli za Ježíšem, když se doslechli o jeho zázračných skutcích, o tom též evangelia hovoří.

Když se z pohanů stali křesťané

V první polovině 4. století se začalo v Římské říši šířit křesťanství, do roku 313 nepovolené a pronásledované náboženství. Konstantin Veliký, římský císař, vládnoucí z nového sídelního města Konstantinopole, byl sám až do své smrti veleknězem římských bohů (pontifex maximus), ale křesťanství povolil a umožnil jeho rozšíření. Římané se stali křesťany vyznávajícími jediného Boha, hovořili mezi sebou řecky a latinu používali jako úřední jazyk. Teprve 16. století tyto Římany nazvalo Byzantinci a Východořímskou říši říší Byzantskou.

Všechny tyto změny dorazily záhy do Gerasy. Chrámy a ostatní budovy spojené s pohanskými kulty, byly opuštěny. V polovině 4. století bylo v Gerase postaveno několik malých bazilik a kostelů, převážně za použití stavebních materiálů z rozebíraných pohanských chrámů. Právě tato aktivita byla jedním z nejvážnějších důvodů destrukce římského města. V Džeraši dosud můžeme napočítat zbytky 14 kostelů a velké katedrály. Právě katedrála postavená v r. 365 byla největším a zároveň prvním křesťanským chrámem města.

Foto: Podlaha kostela biskupa Marianose v Džeraši © CK Tilia

Vítězné tažení islámu a přírodní katastrofy

Od roku 636 došlo k rychlé expanzi islámu v regionu. Opět nastaly změny, tentokráte přebrali otěže vlády kalifové z ummájovské dynastie vládnoucí z Damašku. Gerasa - Džeraš , se ocitla odříznuta od důležitých obchodních cest, které určovaly po celá staletí její osud. Zaměřila se tedy více na svou místní hospodářskou roli a stala centrem okolní zemědělské oblasti. Pryč je však doba stavební aktivity, jakou město zažívalo za Římanů, pominula i sláva skromnějšího křesťanského města. Džeraš za rané islámské vlády přežívala, ale obydlená část tvořila jen asi třetinu původního města. Mezi římské a byzantské stavby byly postaveny malé domky a skromná mešita. Kromě politických změn, kdy Ummájovce v Damašku vystřídali Abbásovci z Bagdádu, přišla rovněž série zemětřesení. Nejničivější z nich zasadilo Džeraši v r. 749 největší ránu, z které se město již nikdy nevzpamatovalo. Ve 12. století Vilém z Tyru, církevní hodnostář, historik a kronikář období prvních křížových výprav, uvádí že město Džeraš je neobydlené a chrám Artemidy byl guvernérem Damašku přestavěn na pevnost, která měla místo chránit proti křižákům. Nicméně Džeraš byla dobyta jeruzalémským králem Baldwinem II. Místo pak bylo obýváno pouze náhodně malými skupinami osob, jak dokazují nálezy keramiky ze 13. a 14. století.

Dlouhý spánek a znovuzrození

Město zůstalo opuštěné až do roku 1806, kdy německý cestovatel Ulrich Jasper Seetzen při svých cestách rozeznal část ruin. Ty byly pohřbeny v navátém písku, a proto jsou tak zachovalé. Archeologické práce byly zahájeny v roce 1925 a stále pokračují. Velký podíl na záchraně památek měla Jordánská armáda, která při obnově místa pomáhala a nasadila svou těžkou mechanizaci.

Od roku 1878 se v ruinách Džeraše, tehdy pod tureckou nadvládou, začali usazovat Čerkesové, muslimové , kteří prchali z Kavkazu. Na východní straně Wadi Džeraš začaly vyrůstat nové čtvrti, k Čerkesům přibyli později přistěhovalci ze Sýrie a ve dvou vlnách také uprchlíci z Palestiny. Džeraš má pestré složení obyvatel. Vedle většinové arabské populace a Čerkesů, je zde také mnoho Arménů. Vedle většinových muslimů má Džeraš vysoké procento křesťanů.

Dnes je Džeraš správním centrem stejnojmenné provincie, která má 410 km² a žije v ní kolem 237 tisíc obyvatel. Samotné město Džeraš má dnes asi 51 tisíc obyvatel. Ekonomika města je založena na turistice, je to však také zemědělská oblast. V okolí Džeraše roste 1 250 000 olivových stromů.

Do Džeraše, na prohlídku jednoho z nejzachovalejších antických měst, se můžete vypravit s cestovní kanceláří TILIA, která pořádá oblíbené poznávací zájezdy do Jordánska již od roku 2005.

Autor: Ludmila Tvrdoňová, majitelka CK a průvodkyně zájezdu

- PR článek -

Článek byl zobrazen 6 656 krát.