Skalní město Petra - kámen nabatejských miliardářů

Skalní město Petra - kámen nabatejských miliardářů

Petra není nějaká jordánská dívka, jsou to pozůstatky města, které patří k nejúžasnějším dokladům o umu starověkých stavitelů. V Bibli jsou na toto pozoruhodné místo narážky pod jménem Selá (hebrejsky kámen, skála), Arabové mu říkají Al-Bitrá (arabsky Mojžíšovo údolí).

Nabatejci jsou s oblibou v řadě písemností vylíčeni jako prospěcháři, jimž peníze padaly téměř samy do klína poté, co „pustili žilou“ projíždějícím karavanám, které se bez jejich ochrany v divokém kraji neobešly. Pověst nebo snad závist starověku (?) zcela potlačila do pozadí zmínky řecko-římských spisů o čarovném pouštním městě někde tam, kde Nabatejci „operovali“. O jejich pravdivosti se 21. srpna roku 1812 rozhodl přesvědčit švýcarský výzkumník J. L. Burckhardt, aby pak přes kilometr dlouhou soutěskou Siq jeho kroky v roce 2010 následovalo přes půl milionu nažhavených turistů. Na jejím konci stojí odměna vskutku královská - nejhezčí a nejdokonalejší část Petry, což je průčelí stavby, kterému se nyní říká Chazne. Beduíni místo nazývali Faraónovým pokladem, ale stavba ani v nejmenším egyptskou architekturu nepřipomíná.  Má mnoho řeckých prvků - kupole, sloupy, fronton na překladu - pro architekty vzkaz, že vznikla nejméně 1 000 let poté, co byl Egypt na vrcholu své slávy.

Architekti studují konstrukci Chazne bezmála 200 let a docházejí k jedinému závěru, a to že Nabatejci nebyli jen miliardáři starověku, ale také vynikajícími stavaři, kteří bohatství proměnili ve věčnou slávu a krásu. Svou metropoli, kterou se rozhodli vybudovat ve skalách, nazvali příznačně Petra = kámen. První budovatelský křest si odbyli na stavbách hrobek s typickými dvěma schodišti, nic světoborného. Pak se ale objevil někdo neznámý, kdo dostal chuť na skutečně husarský kousek, s nímž se vypořádal mistrovsky.

Vytesat ve skalách budovu o 12 patrech bez lešení chtělo trochu přemýšlení, dřeva v okolí nebylo, a tak se začalo na pokyn architekta a stavbyvedoucího tesáním římsy ve výšce 39 metrů v místech, kde končila přírodní stezka. Poté se tesaly schody směrem dolů a stěna se srovnávala krumpáči. Postupně vznikaly římsy a na každé z nich se odsekávaly bloky, které se shazovaly dolů. Nesměla se přitom stát jediná chyba, protože omyl by se nedal nijak napravit. Z profilu se zdá, že Chazne je z jediné skály, ale vstup nese velkou zátěž, kterou drží velký překlad a šest sloupů opět vytesaných do skály. Dva sloupy uprostřed, kde se soustřeďuje největší váha, musely být dokonale kolmé a boční sloupy byly součástí skály. Překlad byl dokonalý, i během rekonstrukce v 60. letech minulého století dokázal celou zátěž udržet.

Tvůrci museli geniální stavbu uchránit také před dešťovou vodou, která sem proudila ze soutěsky Siq. A tak vybudovali 300 metrů hluboký kanál napojený na systém zdejších nádrží, který byl objeven v roce 2002. Vodní hospodářství Petry zahrnuje na 200 přehrad, každá kapka vody byla spravována s péčí dobrého hospodáře. Petra byla záměrně vybudována v pánvi, kam stékala voda. Nabatejci navíc položili v délce 24 kilometrů potrubí z křehké keramiky, které přivádělo vodu ze vzdálených pramenů. Potrubí zpevnili sádrou a maltou a 80% vedení sklonili tak, aby mezi trubkou a vodou vznikl vzduchový prostor, který snižoval tlak na citlivý materiál. V Petře žilo na 50 tisíc obyvatel a k tomu tisíce obchodníků přechodně, voda ale nikomu nechyběla. Město zdobily fontány, kaskády, nádrže a Chazne měla být korunou vší té krásy.

Proto průčelí později ozdobily sochy Dia, Isis a Afrodity, které ale promlouvají ústy jiných civilizací. Čtyři orli vynášejí duše mrtvých do nebe, amazonky tančí tanec smrti, Castor a Polux doprovázejí duši do podsvětí - smrt byla v životě Nabatejců speciálním fenoménem. Svědčí o tom stovky hrobek rozesetých po Petře a nádoby na oleje, parfémy a zvířecí obětiny. S touto myšlenkou se přistupovalo také k průzkumu vnitřních prostor Chazny. Hlavní sál má jen 12 x12 metrů plus dvě přilehlé místnosti, v našich očích se však jeho velikost zvětší údivem nad úsilím, které bylo zapotřebí, aby tento prostor vůbec vznikl. Aby se při stavbě nenarušila konstrukce, pracovalo se vevnitř s pomocí dláta ve tmě opět odshora dolů.

Jakmile se dokončil hlavní překlad, byly vytvořeny malé tunely, kterými se vynášely odsekané kamenné bloky. 5-6 tisíc bloků by zaplnilo dva olympijské bazény, zátěž musela směřovat do stran, a proto hlavní místnost nemohla být široká. Její účel byl dlouho nejasný, vše ale směřovalo k myšlence o konci životní poutě člověka. Jednoho dne si bývalý ředitel Petry Sulajman Faradžat  povšiml stop po chodníku, který vedl od soutěsky Siq, 300 metrů před Chaznou se ovšem vytrácel. Inicioval tedy v roce 2003 zahájení vykopávek a výsledek předčil očekávání, šest metrů pod úrovní země byly odkryty čtyři místnosti s 11 těly, čímž byla teorie mauzolea potvrzena. Osoby byly pohřbeny s předměty z 1. století, mezi nimiž nechyběly mince s portrétem krále Areta IV., kterému se tenkrát říkalo Přítel lidu. Byl to on, kdo nechal v Petře postavit mnoho chrámů a ulic. Ač jeho tělo pod Chaznou nespočívá, mísy s kadidlem a dary, kterými byla božstva veřejně oslavována, by si za prozíravost s jakou přistoupil k bohatství a míru, jenž mu život dopřál, zasloužil coby pozemšťan měrou vrchovatou.

Zájezdy do Petry a dalších míst v Jordánsku pořádá Palmyra Tour.

Autorka: PhDr. Helena El Hassan

- PR článek -

Palmyra Tour
Opletalova 5 (pasáž ČTK)
110 00  Praha - Nové Město

tel.: 224 228 062, 224 228 074, 296 236 611 
mobil: 603 481 783

palmyra@volny.cz
www.palmyratour.cz

Článek byl zobrazen 9 847 krát.